Otakáro Maria Schmidt a Jana Kristina Studničková a JesuPrague Film uvádějí

​

Alenka v zemi zázraků
úsměvný poetický film pro celou rodinu

 

Autobiografické fantaskní vyprávění, které se pohybuje mezi poezií, snovou mystikou a humorem ve stylu Alenčiných rodinných patálií; Mysteriózní pohádka pro dospělé děti; Film je dokončen vysoce profesionální technologickou formou 4K a svými atraktivními leteckými záběry z Benátek uchvátí každého náročného diváka; Jeho literární předloha od Jany Studničkové vyšla knižně v překrásném provedení z mnoha fotografiemi z filmu v nakladatelství Flétna; Film osciluje mezi západním magickým realismem, východní fantaskní poezií a středoevropskou křesťanskou mystikou a surrealismem; Jak jsem chtěla létat; Alenčino snění o slavnostech a mostech; Labyrintem slavností do ráje srdce svého;

 

Scénář, režie, výtvarná koncepce, produkce, střih, hudební režie: 
Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt;  
 

Herci: 
Viktorie Stříbrná, Veronika Žilková, Boleslav Polívka, Jiří Dvořák, Jana Pidrmanová, Tereza Taliánová, Simona Postlerová, Adéla Stodolová, Jana Kristina Studničková, Otakáro Maria Schmidt, Mikuláš Matoušek, Miroslav Herold a další …

 

Žánr: rodinný
Země původu: ČR 2018
Délka: 110 minut
Jazyková verze: česká (španělská, italská, anglická, ruská)
Doporučená přístupnost: od 8 let                 
barevný, české titulky    
                            
Explikace:
Poetické vyprávění malé dívky, která jako Alenka v říši divů putuje krajinou svého dětství jako kouzelným labyrintem a pozoruje a zaznamenává svět. Sny a realita se jí prolínají a vykreslují skrze její rodinu a svět slavností, kterými doslova protančí svým fantazijním viděním světa. Před očima jí ožívají tajuplné a legendární postavy Malého Prince, Jana Nepomuckého, Pražského Jezulátka, Anděla a dalších - na Malé Straně a v okolí Karlova mostu a také v Itálii, kde v kraji své babičky prožije kouzelné zážitky na karnevalu v Benátkách. Alence odejde její vysněný kamarád a s ním jí zemře její dětství. Pomocí „zázračné“ koule najde za zrcadlem střed labyrintu své duše a vzkřísí se do dospělosti.
Alenka v zemi zázraků je osobitou parafrází známé Alenky v říši divů.
Film je natočen podle stejnojmenné knihy autorky Jany K.Studničkové.

 

Autoři a režiséři o filmu:
Alenka je poetický film o vzpomínkách dívky, která jako Alenka v říši divů putuje krajinou svého dětství a pozoruje a zaznamenává svět, který se jí jeví velmi fantastický, v němž má své místo Malý Princ, Pražské Jezulátko, Anděl i svatý Jan Nepomucký a další postavy a hlavně rodinní příslušníci, kteří jí životem provází a vedou a pomáhají. Slyšíme její dětský hlas, který svět kolem sebe komentuje a zároveň čte a cituje z knihy Alenka v říši divů, ale i hlas dospělé dívky, která čte ve svých vzpomínkách jako ve svém deníku, kde se vyzpovídává a divákovi tak objasňuje „řízení“ svých osudových kroků a plnění malých-velkých dětských přání, které jí nasměrovali tím správným směrem, až do dospělosti. Ocitá se se svojí milovanou babičkou Veronika Žilková) na karnevalu v Benátkách, v jejím rodném kraji. 
Do Benátek však cestuje i ve své dětské fantazii, kdy se díky obrazům jako oknům svého ukrajinského dědy (Boleslav Polívka) z tátovy strany prolíná do vodních uliček jako do labyrintu své fantazijní dušinky. Doslova prochází obrazem jako oknem do světa gondol a námořníků, aby zde potkala svého dědu - průvodce svým dětstvím a oním světem fantazie.
Kruh se uzavírá – labyrint a jeho střed je nalezen a cesta „ven“ - oknem z usínajícího dětství do vzkříšení za zrcadlem do dospělosti je volná.
Malý Princ byl průvodce mým dětstvím a on odešel s mým dětstvím. Zemřela jsem v tu chvíli jako dítě, abych se probudila nebo snad byla vzkříšena do dospělosti. Ve filmu hrají také Jiří Dvořák, Jana Pidrmamová jako Alenčiny rodiče, Simona Postlerová jako babička Míca, Tereza Taliánová jako Alenčina sestra a další.

 

Veronika Žilková:
Je to film o Alence, o človíčku, který má svou krajinu zázraků a tou je její duše. Tu formují rodiče a zážitky, ale něco tam chybí … a to je něco, co nás přesahuje, to je to, co je po tomto pozemském putování, je to někdo, kdo je nad námi … a to Alenka hledá a na konci filmu najde…

 

Mirka Spáčilová - recenze filmu - MF Dnes:
Jestliže filmu i stejnojmenné knize požehná sám Dominik Duka, režisér Otakáro Maria Schmidt prohlásí, že na projektu „nechali kus duše“, Polívka mluví o dílu „poetickém i poetizovaném“ a Žilková zas o dobrém úmyslu, jenž rodí zázraky, je zřejmé, že nepůjde o běžnou českou produkci.
Výrok ze slavnostní premiéry, že „bez poezie a víry bychom tu nebyli“, pak jasně napoví dvě ze tří hlavních přísad snově laděného díla. Třetí složku dodá klasická Alenka od Lewise Carrolla, z níž se ve filmu hojně cituje, tedy známá hrdinka výprav do říše divů a za zrcadlem.
V nové české variantě se duchovní pouť holčičky střídá s něžnou i zábavnou rodinnou kronikou. Malá hrdinka tu hledá vlastní cestu k víře.
Polívkův děda zpívající tesklivé dumky pěkně ladí s italským temperamentem babičky v podání Žilkové, ale nejvíc okouzlí Dvořákův tatínek, jenž na toulkách s dcerami po hřbitovech střídá poučky s recitací klasiků. Od cestopisných výletů s benátskými motivy přes lekce baletu po běžné oslavy svátků dýchá z plátna nálada krásného dětství.
… osobní vyznání vypravěčky dojemně upřímné … zvláště když její cestě k Bohu zařídil nepřekonatelnou pointu skutečného básníka Holan, jehož autoři ústy táty Jiřího Dvořáka citují na odchodu hřbitovní álejí: 
„Že po tomto životě zde mělo by nás jednou vzbudit úděsné ječení trub a polnic? Odpusť, Bože, ale utěšuju se, že počátek a vzkříšení všech nás nebožtíků bude ohlášen tím, že prostě zakokrhá kohout. To potom zůstaneme ještě chvíli ležet. První, kdo vstane, bude maminka. Uslyšíme ji, jak tichounce rozdělává oheň, jak tichounce staví na plotnu vodu a útulně bere z almárky kávový mlýnek. Budeme zase doma.“

Citace z filmu:
Seděli jsme v první řadě a tam nějaký pán začal povídat, jaký byl člověk a co všechno v životě dělal, a mně postupně docházelo, že mluví o dědovi. Začalo se recitovat, chvíli jedna žena pěla a my jsme se celou dobu dívali na zavřenou rakev. Když jsem viděla sestru brečet, rychle jsem dělala, že taky brečím. A brečela máma, táta, teta, babička, spousta lidí kolem nás, a když se teta na mě a na sestru podívala, brečela ještě víc, a když ona začala brečet ještě víc, babička začala taky brečet silněji, do toho se stále nesla poezie, hrála hudba a ve mě propukl hrozný smích, který jsem bleskově schovala do dlaní, a čím víc jsem si nadávala a prosila se, „Už breč, prosím tě!", tím víc mě smích šimral v krku a nechtěl mě opustit. Moje sestra do mě kopla, „Ty vůbec nebrečíš!", hned jsem se ji snažila ujistit, jak brečím a koukala jsem na ni škvírou mezi prsty tak, jako na ostatní přítomné. Ale smích ze mě už přímo prskal. Nakonec rakev zmizela a já pochopila, že děda nebude zahrabán, ale spálen a začala jsem tiše plakat tak, aby to nikdo neviděl… Našla jsem vlastní srdce ve středu svého labyrintu a kruh a spirála a bloudění se změnily v cestu a já se vydala na pouť slzavým údolím ke světlu, do nebe. Tato hra o slavnostech, labyrintu, nitru a vlastní duši začala společným vyplutím na společné lodi. A teď na konci ze hry vyplouvám jak z divadelních kulis, do opravdového života.

​

Film je určen: pro mladé snivé diváky, pro toužící mládež, pro létající intelektuály, pro čtenáře krajin, pro chytré blouznivce, pro milovníky Mikulášových patálií, pro rodiče Malých Princů a Alenek, pro stárnoucí památkáře archetypických snů, pro výletníky do fantastických světů, pro hledače půdních tajemství, pro obrazové básníky, …