Natočili jste nový film Alenka v zemi zázraků, můžeš nám ho trošku přiblížit?

Film jsme tvořili s Janou Kristinou Studničkovou a dali jsme do něj srdce i duši. Možná to objasním trochu tím, když řeknu, o čem film je. Je to poetické vyprávění malé Alenky, která prochází dětstvím jako kouzelným labyrintem. Sny a realita se jí vykreslují skrze její rodinu a slavnosti občanského a liturgického roku, kterými doslova protančí svým fantazijním viděním světa.
Před očima jí ožívají legendární postavy Malého prince, svatého Jana Nepomuckého, pražského Jezulátka, Andělky a dalších – na Malé Straně, v okolí Karlova mostu a také v Itálii, kde v kraji své babičky (Veronika Žilková) prožije kouzelné zážitky na karnevalu v Benátkách, které ji přivedou k zázrakům. Ale také díky svému pravoslavnému ukrajinskému dědovi (Boleslav Polívka), do jehož obrazů Benátek se promítá jako Alenka za zrcadlem.
 

Kde jste našli inspiraci a námět ke svému dílu?

 

Film byl natočen podle Janiny stejnojmenné knihy, která vypráví o fantazii jejího vlastního dětství. Oba jsme psali scénář,oba jsme to režírovali. Jana film stříhala a vybírala hudbu. Takže je to autorský a hodně osobní film, naše opravdové filmové dítě. První film režiséra Andreje Tarkovského, který byl Janin příbuzný – byl blízký právě jejímu dědovi, se jmenoval Ivanovo dětství. A Jana, která zdědila jeho talent, natočila jako svůj první hraný film také své dětství.

Film prezentuje jako jednu ze tří hlavních přísad víru. Jak se projevuje?
 

Alenka vnímá nadpřirozené postavy kolem sebe jako své kamarády. Liturgický rok se jí jeví jako Labyrint s mosty, ale poutí v něm se čistí a dospívá v Alenku putující s vírou k Bohu. Postupně v labyrintu nalézá řád a cestu do vlastní duše… Samu sebe často vidí jako své starší já, a to nejčastěji jako anděla, kterého si pak v dospělosti zahraje už jako herečka. Anebo jako Pannu Marii v oživlém Betlému na Karlově mostě. Její vnitřní hlas doprovází také celý film.
 

Nemáte obavy, že poetický film nenajde v dnešní společnosti odezvu? Nebo se s tím počítá a záměrem bylo výrazně vybočit z mainstreamu?

 

Nazýváme jej úsměvný poetický film pro celou rodinu nebo také autobiografické fantaskní vyprávění. Pohybuje se mezi poezií, snovou mystikou a humorem ve stylu Alenčiných rodinných patálií. Může to být také mysteriózní pohádka pro dospělé děti. Mě osobně by tohle třeba výjimečně do kina přilákalo.
Ještě je snad dobré dodat, že film osciluje mezi západním magickým realismem, východní fantaskní poezií a středoevropskou křesťanskou mystikou a surrealismem. Na premiéře, kde byli naši přátelé z velvyslanectví Jižní Ameriky a také z Ruska jeho poetiku pochopili. Film se rozlétl na festivaly do světa (Peru, Ekvádor, Minsk, Německo, Španělsko, Miláno) a právě jsme za střihové spolupráce oscarového Aloise Fišárka dokončili kratší televizní verzi, kterou uvidíte v České televizi letos na Velikonoce.

Literární předloha filmu od Jany Studničkové vyšla knižně v nakladatelství Flétna – v překrásném provedení a s mnoha fotografiemi z filmu.

​