Hrané filmy
ELIŠKA MÁ RÁDA DIVOČINU
Letní smyslná komedie pro mlsné diváky.
Neklidné rozmarné léto na přelomu tisíciletí.
Distribuční celovečerní hraný film.
Premiéra 2.12.1999, kino Blaník.
1999 - Dejdar/S.Pro Alfa/ČT Praha, 100min., film 35mm;
Otakáro Maria Schmidt: výtvarná koncepce, scénář, režie.
Film byl nominován na Českého lva ve 4 kategoriích:
-
výtvarná koncepce – Otakáro Maria Schmidt
-
kamera – Martin Štrba
-
zvuk – Radim Hladík, Radek Rondevald, Ivo Špalj
-
plakát – David Foldyna (Telperion)
Film získal Českého lva za zvuk.
Film o filmu, hudební klipy a upoutávky k filmu – Eliška má ráda divočinu (S.ProAlfa/ČT Praha, 25min, 1999), režie - Olina Kaufmanová (+ O.M.Schmidt)
Česká televize
22. 1. 2014, 21:50 - ČT 2
Film ČR (1999), 100 min, Skryté titulky, stereo vysílání
Scénář, výtvarná koncepce, režie: Otakáro Schmidt
Kamera M. Štrba.
Hrají: Boleslav Polívka, Zuzana Stivínová, Veronika Žilková, Martin Dejdar (dvojrole), Jiří Lábus, Kamila Asterová, Matěj Nechvátal, Petr Čtvrtníček, David Vávra, Bohumil Klepl, Daniel Nekonečný, Tatiana Vilhelmová, Sandra Nováková a další.
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1007130399-eliska-ma-rada-divocinu/29835818330/
https://prehraj.to/hledej/eliska%20ma%20rada%20divocinu
https://filmtoro.cz/film/eliska-ma-rada-divocinu
https://voyo.nova.cz/product/filmy/66022-eliska-ma-rada-divocinu
https://www.iprima.cz/filmy/eliska-ma-rada-divocinu
klipy:
Noticka:
Fantaskní příběh stárnoucích komediantů - cukrářky a plavčíka, jejichž životní peripetie se proplétají s osudy bizarních obyvatel malebného městečka. Jsou filmy, ze kterých je každou minutu cítit léto, bezstarostnost a chuť si hrát. Přesně takovým je film režiséra a scenáristy Otakára M. Schmidta. Strhující humor, hravost a nevázanost, se kterou se vplétáme do životů maloměstských postaviček, jejichž konání mnohdy balancuje na hraně absurdity. Prostě jsou tu a baví nás a my nemáme chuť se ptát, odkud se vzali, k čemu směřují a jaký to má vůbec smysl. V městečku s nostalgickou plovárnou, varietním barem a růžovou cukrárnou spolu věčně “bojuje” zamilovaná dvojice, stárnouci playboy, plavčík a varietní umělec Marčélo, a jeho mnohem mladší žena Eliška. Jejich vzájemná setkaní jsou plná žarlivosti a smyslné lásky. Vztah “narušují” Marčélův syn Mican a zejména smyslná barmanka Hedvika. Ve hře je však také tajuplný režisér Motýlek, který má v městečku natáčet film.
Tvůrci filmu:
scénář a režie: Otakáro Maria Schmidt
producent: Martin Dejdar
výtvarná koncepce: Otakáro Maria Schmidt (nominace na českého lva)
střih: Olga Kaufmanová
hudba: Jan Čechtický, Varhan Orchestrovič Bauer, Roman Holý
zvuk: Radim Hladík, Otto Chlpek, Ivo Špalj (Český lev)
kamera: Martin Štrba (nominace na Českého lva)
2.kamera: David Ployhar
dramaturg: David Jan Novotný, Olga Kaufmanová
Explikace:
Eliška má ráda divočinu je podle slov Bolka Polívky voňavý film. To naznačuje, že jde o film, který je třeba vnímat všemi smysly. Tedy film, který vypráví filmovou řečí a není jen literárním opisem příběhu. Proto také je zde kladen rovnocený důraz na dekoraci, kostýmy, rekvizity, líčení, hudbu, zwky, kompozice, barevnost, gesta a v neposlední řadě střih. Eliška je směsí vyprávěných příběhů, vzpomínek z dětství a smyšlených vztahů zasazených do lehce stylizované současnosti , aby tak evokovaly felliniovský" způsob vidění světa plný vůní a chutí."
Film se odehrává v létě na náměstí, v baru, v cukrárně, na plovárně, v lese a ve vilce (v pokoji, na půdě a v sadu) partnerů Elišky a Marčéla.
Všechny tyto lokality mají nostalgickou atmosféru, vyvažující všudypřítomnou komiku a ironii, kteráje místy zdobená snovými a magickými sekvencemi směřujícími k neodvratitelnému podzimu, který skrývá divákovi překvapující rozuzlení. Mozaikovité drobné příhody, které tvoří druhý plán hlavnímu příběhu o vztahu víše zmiňovaných protagonistů, jistá zasněnost a civilní herectví (mnohdy docílené iprovizací nebo spíše momentální hereckou ekvilibristikou) vytváří magický realizmus, neboli stav, který je obrazový a přitom opravdovější a sugestivnější, než je realita sama. "S množstvím fantazie je vytvořen zpola skutečný a zpola smyšlený svět, v němž se bytosti a věci opakují jako barevné skvrny na vybledajících obrazech ze sna" (J.M. Oviedo v předmluvě k Márquezovým povídkám).
Ale abyste se nevyděsili množstvím slov, jde především o pozitivní komedii, která nabízí pro vnímavější duše i lehce se vznášející mlhu melancholie.
Kromě vztahu Elišky a Marčéla se na pozadí děje vine neustále latentní očekávání režiséra Motýlka, který by měl se svým štábem přivést do městečka kulturní osvětu. Když se pak na konci divák dozví o Motýlkovi pravdu (jediná Eliška ji zná celou dobu), je o překvapení postaráno.Paralelně také sledujeme omámení Marčéla a Elišky (včetně psa Puňti) muchomůrkovou polévkou, která je „okořeněna“, „otrávena“ dvěma předčasně ubytovanými filmaři (Dr.Patočka a Asistent), kteří s těmito ladovskými houbami jako s omamnými látkami se snaží kšeftovat s místními, černým bchodem načichlými pracovníky z baru (Mican, Kužílek, Belaboske)…..
Eliška je atraktivní třicátnicí s jiskrou v oku a Marčélo padesátník, připomínající svým sympatickým frajerstvím svého slavného jmenovce Mastroianniho. Ti nemají, kromě výroby mandlových houbiček a hlídání na plovárně, nic lepšího na práci, než se navzájem provokovat koketérií s cizími ženami a muži a večer vystupovat v baru Marčélova syna z prvního manželství jako kabaretní umělci. Oba dva jezdili dříve se svými magickými varietními čísly po štacích a tyto vzpomínky jim zůstaly, jako živé důkazy o světlých momentech jejich soužití.
Marčélovy a Eliščiny avantýry nabízejí emocionální a komické situace, které jsou příjemným zpestřením ospalých letních dní a nocí.
Mican je rozvedený a má dvě děti, Jolanku a Mikuláše, jež jsou Marčélovými vnoučaty. Dalším všudypřítomným elementem je Marčélův a Eliščin pes Puňt'a, nosící občas sluneční brýle.
Další postava je záhadný doktor Patočka. Patočka je zručný nenápadník, jehož vrcholným "dílem" je dočasné omámení Marčéla a Elišky, červenými muchomůrkami. To má fungovat, jako zkouška jejich vztahu a zároveň je divákovi nabídnuta "ladovská" psychedelická sekvence jako alternativa za "profláklé" drogové a alkoholické filmové scény.
Patočka je neustále viděn se svým všudypřítomným, horlivě snaživým asistentem. Dohromady tvoří zvláštní sekci filmové produkce location managera a asistenta, kteří jsou v místním hotelu (nad barem Barquéz barmana a hoteliéra Micana) inkognito ubytovaní, aby nerušeně přes den takzvaně obhlíželi lokace na připravovaný film a večer si "zpříjemňovali" pojídáním halucinogeních muchomůrek, které se ostatně snaží místní mafiánské partičce, pohybující se kolem barmana Micana (vyhazovač Hynek Kužílek, hudebník Belaboske z kapely Psychikband, kuchař, ale i cukrovkou trpící cukrářský mistr Buchtička, u něhož Eliška pracuje, jako cukrářka) vnutit velkoměstský chytrácký názor, že jedovaté houby jsou právě tím nejlepším zbožím pro černý trh s drogami. Netuší však, že jsou maloměstskou vychytralostí pasováni na dvojnásobné blbce.
Kromě barových štamgastů, cukrárenských dam a plovárenských abonentů je nejdůležitější postavou, hned po Elišce, Marčélovi a Micanovi nově nastupivší servírka Hedvika, která svádí nejen Micana a Marčéla. S Marčélem je však její vztah nejzajímavější a vytváří tak protiváhu k Eliščině "náklonosti" k neznámému muži, se kterým se Eliška stýká tajně v lese a na hotelu.
Další všudypřítomné postavičky jsou tň dívky jezdící z jednoho prostředí do druhého na malých skútrech, aby stihly za den a noc zkonzumovat kila zmrzlin a svými opálenými těly řádně zamotat hlaw Marčélovi, Micanovi a ostatním frajírkům.
Příběh vyústí v tuto zápletku:
Eliška se schází se svým utajovaným milencem v lese a na hotelu, aniž by kdokolivjejich tajemství tušil. Jen nenápadná přítomnost Patočky zvyšuje napětí, ale odhalit je se daří až na závěr.
Marčélo se zapomíná s Hedvikou a Eliška se doma připrawje na první veřejné setkání s neznámým nápadníkem.
Režisér Motýlek přijíždí za velkých ovací a až mystické atmosféry, do večerního městečka. Eliščiny a Marčélovy partnerské konflikty pokračují ještě dále, ale končí nad ránem opět tradičním připomenutím si slavné kabaretiérské minulosti. Marčélo doma v sadu Elišku, v rámci tréninku zhypnotizuje a zlevituje.
Ráno jede Marčélo cvičit na půdu s činkami. Ví, že jej Eliška pozoruje a tak se vytasí s jedním z mnoha ze svých vtípků a předstírá infarkt. Eliška zpanikaří, protože mu několik dní předtím přidala, jako malou pomstu, na nářadí závaží. Marčélo se jí vzápětí vysmívá, což Elišku zlomí a odchází vztekle pryč. Marčélo cvičí dál, ale po chvíli se hroutí pod tíhou činky, stižen tetitokrát opravdovou srdeční příhodou . . . Stane se ve své klinické smrti opravdu na chvíli andělem, do kterého se na půdě tajně a tolik rád stylizuje. Na půdě, která ve snové symbolice zn. Podvědomí.
Eliškaje s Jolankou a Mikulášem v zahradě a filozofuje na téma ráj a nekonečno, kteréjim tato zahrada právě evokuje. Ta zahrada, která je zpustlým dvorkem za kabaretní šatnou za barem a zároveň pozemským erotickým rájem Marčélovým.
Jednoho krásného letního rána se městečko opět probouzí svým obvyklým způsobem a zdá se, jakoby se vůbec nic nestalo ...Marčélo je uzdraven a chystá se s Eliškou odjet parníkem po řece, tekoucí za městečkem, do vysněných Benátek.. . .
Je rozbita zvláštní sevřenost "našeho" filmového pohodlného a magického světa, aby se rozplynula ve světě prostoru a nových dobrodružství. Filmaři v městečku zabydlují svůj štáb, duchovně rozbíjí morálku obyvatelstva a v rámci pracovního nasazení devastují historické náměstí a přilehlé okolí.
Děti Jolanka a Mikuláš kráčí po letišti, které jim evokuje konec světa a těší se, že tam do večera dojdou. . . a diváky čeká veselé překvapení.
Tento elegantně oblečený film s noblesou a grácií jakéhosi středoevropského městečka,
v němž jakoby neřádilo 40 let totality a je tak pňjemně vytrženo z historických souvislostí, řeší záludnosti a krásy ženského a mužského principu na pomezí snu a reality.
Je to poslední český film tohoto milénia, který hází pozitivní rukavici všem všem konzervám.
Eliška má ráda Divočinu
Film - recenze
Divoká Eliška - Varieté každodennosti
„Vážení přátelé, děkujeme, loučí se s vámi naše magická show. Grácie! Grácie!“, vyvolává na začátku filmu Eliška má ráda divočinu Bolek Polívka v roli impresária Marcela Divočiny zvaného Marčélo (Bolek Polívka), aby nás principálským rozloučením uvítal v jednom z pokračování svého příběhu:“V mém životě mám tři lásky: varieté, Itálii a moji milovanou ženu Elišku.“, který je také příběhem filmu režiséra Schmidta zvaného Otakáro.
Samotný děj filmu, sledující život bizarních postav na malém městě, by byl všeobecný k průhlednosti, kdyby vášeň místních obyvatel nedosahovala intenzity rozechvívající maloměsto hédonistickým temperamentem, díky němuž se jeho nositelé stávají kouzelníky italského varieté proměňujícími sebe i své prostředí tak, jako se to daří Marčélovi s jeho eruptivní ženou Eliškou, v podání Zuzany Stivínové, při vířivém kuchyňském tanci s elektrospotřebiči nebo v sekvenci na plovárně, kde si nejprve dívky oblékají plavky, aby s jednou z nich Marcélo převlékl stolní tenis v ping-pong těl a přejmenoval přitom levou rukou hrající dívku na Levandulovou. Poté Marčélo zařve odhodlaně jako levhart číhající na jeho triku, nalepí si knírek horkokrevného italského svůdce a podepíše se dívce na bříško jako na právě domalovaný obraz v přítomnosti dětí, které hltají nanuky v letním parnu umocňovaném paralelním příchodem podezíravé Elišky a párou prchající z vařící polévky.
Hektické tělo příběhu je potaženo odpovídající kůží filmu rozpohybovanou symbiotickým vztahem mezi nervními situacemi a dovádivou kamerou a tempově odstíněnou montáží střihačky Oliny Kaufmannové, jejíž rytmický střih se výrazně projevil třeba v situaci se žárlivostí spalovanou Eliškou a jejím pohledem vrženým prudce jako šipka, která se v následujícím záběru zabodává do středu terče. Přeostřováním a barevným členěním prostoru rozdýchaný obraz filmu, v jehož průběhu se kamera Martina Štrby odívá třeba do skel skleniček, výloh a barevných oken, mění svůj povrch analogicky ke střídání tklivých i výbušných hudebních nálad Jana Čechtického, které organicky vyrůstají z varieté místního baru, v němž se Dan Nekonečný kroutí svým pohybem zářivě těkavým jako svit paprsků.
Hudba je ostatně jedním ze zvukových povrchů, ve filmu plasticky zpřítomněných zvukařem Radimem Hladíkem jr., vesmírného vlnění, jež nás naplňuje a zároveň obestírá podobně jako síla pudu, která se nás zmocňuje při setkáních vyzývavé Hedviky (Veronika Žilková) se psem Punťou, jehož subjektivní pohled nabíjí živočišností právě se odehrávající situace, které jsou příkladem Schmidtova zviditelňování povrchu životní energie, kterou vnímáme navzdory tomu, že ji nevidíme. Stejně tak je tomu i s našimi touhami, které nás mohou nadnášet anebo tížit jako Marčéla a Elišku, kteří se nakonec převléknou i z lásky do lásky a odjíždějí z městečka krajinou jiného člověka.
Dramaturg Jan Gogola ml.
https://prehraj.to/hledej/eliska%20ma%20rada%20divocinu
http://www.csfd.cz/film/23826-eliska-ma-rada-divocinu/
http://www.filmovamista.cz/401-Eliska-ma-rada-divocinu
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1007130399-eliska-ma-rada-divocinu/29835818330/
http://www.youtube.com/watch?v=RgMRz0fCbgs
http://www.fdb.cz/film/eliska-ma-rada-divocinu/7321
http://www.limonadovyjoe.cz/eliska/otakaro.html
http://www.kinobox.cz/film/7321-eliska-ma-rada-divocinu
http://www.odaha.com/tomas-odaha/recenze/cetba/otakaro-schmidt-eliska-ma-rada-divocinu
http://www.kinobox.cz/film/7321-eliska-ma-rada-divocinu/soundtrack
http://film.osobnosti.cz/eliska-ma-rada-divocinu-168035
http://www.bontonfilm.cz/eliska-ma-rada-divocinu.html
http://www.kfilmu.net/filmy.php?sekce=informace&film=eliska-ma-rada-divocinu
http://www.koule.cz/cs/clanky/ceske-soundtracky-nestoji-za-nic-ne-tak-docela-624.shtml
http://www.limonadovyjoe.cz/eliska/soundtrack.html
http://www.limonadovyjoe.cz/eliska/fotogalerie_02.html
OCENĚNÍ
1999 Nejlepší zvuk - výhra
Radim Hladík ml.
Radek Rondevald
Ivo Špajl
1999 Nejlepší kamera - nominace
Martin Štrba
1999 Nejlepší výtvarný počin - nominace
Otakáro Maria Schmidt
Otakáro Maria Schmidt
Elisa likes it hot
(explication of movie)
Film story of screen-writer and director Otakar Schmidt, who was brought up by poetic and humor of the theatre "Sklep", on which succeses he has a big part. He would like to show life together and communication between husband and wife, Sofia and Marčélo, on the stage of life in a mysterious city. His figures are appearing and they are acting like in Fellini´s movies, and we could find influence of David Lynche´s movies. But that´s all. This is an original view of a young author, whose need and way of expressing is a game and feel of game.
With the main figures - fifty three old life guard Marčélo and his wife, forty five year old Sofia and the city they live in, we spend 48 hours and we get know everything about movie´s figures. Dominant in this movie is a permanent fight between husband and wife, who know very well how they need each other but prestige and aversion are leading them always to look for and install conflicts of jealousy and humor.
Screenplay offers an opportunity to shoot a great comedy, which by it´s stylization and conception would be compleatly different from today´s common production.
HERBERT V RINGU
Modli se a boxuj!
Režie: Otakáro Maria Schmidt.
Kamera: Vít Bělohradský.
Hudba a zvuk: Vojtěch Komárek
Šéfdramaturg: Ivan Hubač
Pomocná režie: Jana Kristina Studničková
Noticka:
Do nápravného zařízení pro mladistvé přichází mladý kněz Herbert, aby zde vykonával pastoraci. Herbert se od samého počátku střetává s neprostupnou komunikační bariérou. Oporu nenachází ani ve vychovatelském sboru jehož šedivou eminencí je zástupce ředitelky přezdívaný Šéfík. Tento muž je bývalým boxerem a tento sport provozuje také v ústavu. Svěřenci, pokud chtějí mít u Šéfíka nějaké výhody, musí boxovat. K tréninkům patří také zápasy, kde se často nechává volný průběh agresivitě mladých delikventů. Herbert pochopí, že má-li hlouběji proniknout do života ústavu, musí přijmout zdejší pravidla. Přesvědčí Šéfíka, aby jej postavil do zápasu, a ten mu schválně vybere nebezpečného protivníka. Během krvavého střetnutí je Herbert drsně zbit. Dokáže však vydržet do konce, a ještě druhý den přijít na svoji hodinu. Tímto výkonem si zajistí u svých svěřenců jistý respekt. Je však otázkou, zda díky tomu získá i jejich náklonnost nebo jej naopak zničující zážitek připraví o poslední zbytek chuti do práce.
Hrají:
Jiří Havelka
Naďa Urbánková
Martin Dejdar
Jan Dolanský
Matěj Nechvátal
Zdeněk Pecha
Lubomír Kostelka
a další.
Premiéra na ČT1 - 22.3. 2009 ve 20.00 hodin